Míry plošné

1 sáh vídeňský                       3,62  m²
1 korec /strich, strych/     2877,00  m²
1 měřice                         1918 ,00  m²
1 lán zemský                       18,20  ha
1 lán selský                         18,60  ha
1 lán panský                       23,30  ha

K porovnání nyní používaných plošných měr s předchozími :
1 a                                   100     m²
1 ha                              10000    m²
1 jitro                             5754     m²
1 korec                          2877     m²
1 měřice                        1918      m²



Měna

Podle sněmovního usnesení z roku 1627 platil  :
     1 tolar široký             =  90 krejcarů = 1 1/2 rýnského zlatého
     1 kopa míšeň.grošů   =  70 krejcarů = 1 zlatý rýnský + 10 krejcarů
     1 kopa čes.grošů        = 140 krejcarů = 2 zlaté rýnské + 20 krejcarů
Hodnota tolaru 90 krejcarů byla zachována až do začátku druhé poloviny 17.století. V letech 1667-1676 se platilo za jeden tolar již 96 krejcarů, roku 1686 105 krejcarů, roku 1690 stoupl na 108 krejcarů a počínaje rokem 1692 platilo se za tolar 2 zlaté, t.j. 120 krejcarů.

V polovině 18.století začala svými vlivy negativně působit tehdejší nadprodukce zlata. Proto došlo roku 1750 k měnové reformě. Poměr zlata ke stříbru byl stanoven 1:14. K měnové reformě přistoupily v roce 1753 i Bavorsko, Prusko a Bádensko a proto je nová měna nazývána „měna konvenční“. I v nové soustavě platil tolar nadále 2 zlaté, nebo  120 krejcarů. Vyskytuje se i nová drobná mince „grešle“, t.j. 1/3 krejcaru. Kopa se nadále počítá 70 krejcarů, dukát za 190 krejcarů. Obíhající mince se přepočítávaly hodnotou 1 groš za 3 krejcary, tedy 20 grošů za 1 zlatý konvenční měny, ale dlužní závazky, které byly dosud uváděny v kopách grošů se přepočítávaly poměrem dosavadním, t.j. 1 kopa za 70 krejcarů. To platilo zejména pro knihovní dluhy v gruntovních knihách, kde dědické podíly i dluhy (vejruňky) byly ještě vedeny v kopách míšeňských.

Tolary, ražené  s poprsím Marie Teresie od roku 1741, si získaly oblibu i v zahraničí. Od roku 1762 se také objevují první papírové peníze – bankocetle. Používalo se jich pro vnitřní platbu. Všechny platy do zahraničí byly placeny konvenční měnou stříbrnou. Emise těchto bankocetlí byla v roce 1762 omezena částkou 12 milionů zlatých, ale později došlo k inflačnímu vydávání bankocetlí. Roku 1811 dosáhl jejich oběh 1060 milionů zlatých a proto došlo opět k finančnímu krachu. Hodnota bankocetlí byla snížena na 1/5 jmenovité ceny a místo nich byly vydávány směnné listy, zvané „šajny“. V roce 1820 byl vydán patent, podle něhož byla papírová měna vídeňská (W.W) přepočtena na stříbrnou měnu konvenční (C.M.) kurzem 250,-, t.j.  za100 zlatých C.M. se počítalo 250 zlatých W.W.

Po bouřlivém roce 1848, který znamenal nový otřes měny nedůvěrou ke státu, nastal nedostatek kovových platidel. 19.9.1857 byla provedena nová reforma a došlo k zavedení „rakouské měny“. Zlaté se dělily na 100 krejcarů. Stalo se tak po dohodě Rakouska se státy Německé celní unie. Tím byl též zaveden do měny desetinný systém. Při přepočtu se počítalo 100 zlatých nových za 95 zlatých starých.

Zvýšená světová těžba stříbra od roku 1870  do roku 1888 zapříčinila, že poměr stříbra ke zlatu klesal. Proto bylo uvažováno o zavedení měny zlaté. 2.8.1892 došlo k přijetí zákonů, jimiž byla zavedena „korunová měna“ na zlatém podkladě. Na místo stříbrného zlatého se stala měnovou jednotkou koruna (K), dělící se na 100 haléřů. Byla zavedena nová soustava mincí . Koruna měla hodnotu poloviny 1 zlatého rakouského čísla. Koruny byly raženy stříbrné.. Při přepočtu starých platů do nové měny byl určen poměr 100 K= 42 zl.r.č., což neodpovídalo jmenovité hodnotě koruny. Nejmenší zlatá ražená mince byla desetikoruna.

Rakouská korunová měna u nás platila až do roku 1918. Měnová odluka v našem státě byla provedena 26.2.1919. Novou měnovou jednotkou se stala koruna československá (Kč).                    


Prameny :  Sborník k základům genealogie