2.světová válka – zahraniční odboj
dne 15.března 1939 v ranních hodinách překročila německá vojska hranice Protektorátu a dokončila tak to, co bylo započato v noci z 29. na 30.září podpisem Mnichovské dohody.

Mnoho Čechoslováků se tehdy rozhodlo opustit vlast a zapojit se do boje proti hitlerovskému Německu. Převážná část našich letců uprchla přes hranice do Polska, kde se jich sešlo asi 660. Protože však polská armáda neměla o naše letce zájem, odešla většina z nich do Francie. Po porážce Polska se německá vojska obrátila na západ. Ve svazku francouzského letectva  sloužilo  tehdy 786 čsl. příslušníků.

Po porážce Francie se většina našich letců pokusila dostat do Velké Britanie, kde pokračovala ve svém boji za osvobození vlasti v řadách britského Královského letectva (Royal Air Force). Kromě stihačů zde byli i stovky bombardovacích letců, kteří se v řadách RAF aktivně účastnili bombardování Německa a zasáhli též do bitvy o Atlantik.

V době války vznikly ve Velké Britanii 4 československé perutě. Tři stíhací (310, 312, 313) a jedna bombardovací peruť (311). Mnoho našich letců však bojovalo i u britských perutí . Ve dvou z nich tvořili Čechoslováci tak početnou skupinu, že zde vznikly československé letky (Flight). Tři naši stihači se stali veliteli britských perutí (S/Ldr František Fajtl, S/Ldr Jiří Mařák, S/Ldr Otto Smik. Naši letci však sloužili i mimo rámec RAF. Několik desítek čsl. příslušníků přešlo v letech 1943 a 1944  výcvikem navigátorů v leteckých školách kanadského letectva RCAF.

310 peruť – vznik perutě se datuje na 10.7.1940. Zařazena byla pod 12.stíhací peruť skupiny Fighter Command na letišti Duxford. Letci zahájili bojový výcvik a 17.8.1940 byla 310 peruť uznána bojeschopnou . Byla vybavena letouny Hawker Hurricane Mk.I a zasáhla do bojů nad jižní Anglií ve slavné bitvě o Britanii.

312 peruť  -  založení se datuje na 5.9.1940 na letišti Duxford. Ve velení se střídali S/Ldr Jan Klán a S/Ldr Alois Vašátko.

313 peruť  -  založena 10.5.1941. Operovala především z letišť jižní Anglie. Velícím důstojníkem se stal S/Ldr Karel Mrázek až do 23.6.1942, kdy převzal velení nad čs.stíhacím wingem po tragické smrti jeho prvního velitele W/Cdr A. Vašátky.

Čs.stíhací wing  -  byl založen 8.5.1942 a prvním  Wing Commanderem se stal A.Vašátko a to až do osudného 23. června 1942,  kdy byl sestřelen při srážce s útočícím FW-190. Velení okamžitě převzal W/Cdr Karel Mrázek, zkušený velitel 313.perutě a účastník bitvy o Britanii. V bitvě, kdy letci přišli o svého 1.velitele, se jim však podařilo dostat  na zem jeden nepoškozený FW-190, který byl do té doby pro spojence velkou neznámou.

Při invazi čs.letci zajišťovali vzdušnou obranu invazním vojskům. Spojenci postupovali poměrně rychle. Poslední odpor byl zlomen 8. a 9.května 1945. Domů se stíhací perutě dostaly 13.srpna a bombardovací peruť 20.srpna. Do vlasti se už ale nikdy nevrátilo 511
padlých letců.

Prameny :
http// math.fce.vutbr.cz/safarik/ACES
http//cs.letci.wz.cz/index.htm


  
František Bekr (*28.7.1913,+ ?)




Narodil se 28.července 1913 na Pecce. Jeho otcem se stal zedník a lánský rodák František Bekr. Maminka mu brzy zemřela a tatínek se podruhé oženil. Své dětství František prožil již v Lánech, kde žil v čp.43.  Roku 1929 přišli na svět dva jeho nevlastní bratři – dvojčata Ladislav a Josef.

František absolvoval po obecné a měšťanské škole tři roky pokračovací školy, dva roky průmyslové školy Aero a tři roky externě Obchodní akademii. Byl povoláním mechanik a technický úředník. Vojenskou prezenční službu nastoupil u leteckého pluku č.1 v říjnu 1934, kde byl zařazen do poddůstojnické školy. Jako délesloužící zůstal v další činné službě. V letech 1936-37 absolvoval v Olomouci kurz pro rotmistry zbrojní služby. Vojnu ukončil jako četař letectva. Za protektorátu odchází 20.srpna 1939 přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie. Odtud je odeslán přes Řecko a Turecko do Libanonu. Z bejrútského přístavu odplouvá lodí Theophile Gautier do Marseille ve Francii. Do čs. branné moci je prezentován 21.října 1939 v malém přístavním městě Agde. Zde se soustřeďovali všichni čs.vojáci a letci, kteří byli postupně zařazováni k tvořícím se jednotkám.

Ve funkci zbrojního důstojníka byl přidělen k 1.čs.pěšímu pluku v hodnosti četaře. V polovině března 1940 je přeložen k letecké skupině a přemístěn do Bordeaux k doplňovacímu středisko čs.letectva, kde prodělává kurz technické správy. Po pádu Francie odplul z Bordeaux lodí Karanan a již za dva dny se vyloďuje v anglickém přístavu Falmouth. Po prezentaci u čs.depot RAF Cosford je 6.srpna 1940 přijat do RAF VR jako AC 2. Ke konci září je přemístěn k seznamovacímu výcviku pro mechaniky u RAF Hednesford, po jehož absolvování je zařazen jako Fitter II.E, je mu přiznána hodnost Sgt. A stává se příslušníkem 310.čs.stíhací perutě v Duxfordu. Dne 7.března 1941 je jmenován rotmistrem letectva v záloze. V srpnu téhož roku se František Bekr oženil se slečnou Mary Edith Snowdon a 12. června 1943 se jim narodila dcera Drahomíra Valérie.

O tři měsíce později je přeložen k dílenské jednotce č.3112 (No.3112 Servicing Echelon) a skládá zkoušku s prospěchem „velmi dobrý“ na důstojníka letectva v záloze. V listopadu 1943 opouští jako P/O a je u 12.OTU v Bensonu ustanoven jako technický důstojník. Přichází rok 1944, ve kterém je 7.března povýšen na podporučíka letectva v záloze a 29. Dubna je jako styčný důstojník IČL přidělen k velitelství 42.skupiny. Zakrátko tuto službu opouští a v hodnosti F/O přichází k dílenské jednotce č.13 (Maintenance Unit) v Henlow. V následujících měsících je povýšen na F/Lt. A do čs.hodnosti poručíka letectva v záloze.

Do osvobozené vlasti se vrátil 19.srpna 1945 s manželkou a dcerou Drahuškou. V Lánech před čp.43, kde bydleli mu přišla zahrát hudba a následně v pondělí o posvícení František uspořádal v hostinci přednášku o tom, jak odešel za hranice a o průběhu války v Anglii. Hostinec byl naplněn. 
Až do své demobilizace k 15.červnu 1946 sloužil v československém letectvu. S rodinou se pak usadil v Jablonci nad Nisou, kde si zřídil prodejnu s broušeným sklem. Svou znalost angličtiny uplatnil i ve firmě. Založil si zastupitelství. (Tato firma sídlila nedaleko bydliště jeho spolubojovníka gen. Karla Mrázka). Rok 1948 však znamenal konec jeho snů.  V Jablonci nad Nisou žil až do roku 1949. Pokusil se s rodinou přejít hranice a znovu emigrovat, což dal vědět do Lánů. Podle knihy „Letci Novopacka 1939-1945“ od M.Hrubé a J.Lavického do Anglie nedorazil. Nikdy se nikomu neozval.

Za svoji válečnou službu byl vyznamenán čs.válečným křížem 1939, čs.medailí Za chrabrost, Za zásluhy 1.stupně a čs. pamětní medailíF,VB. Dále mu byly uděleny britská The 1939-45 Star, Defence Medal a War Medal.


Prameny: Lány -  kronika č.II, OA Jičín
               Kniha „Letci Novopacka 1939-1945“, autoři M.Hrubá a J.Lavický, vyd.nakladatelství Votobia v
               Olomouci, r.1999



2.světová válka – domácí odboj
 
František Vitmajer (*1.3.1921, + 27.10.1984)



Přestože sám z Lánů nepochází, často tu pobýval a oženil se s Vlastou Ludvíkovou, zdejší rodačkou.

Narodil se 1.března 1921 ve Vrchovině hostinskému Josefovi Vitmajerovi a jeho manželce Emílii, roz.Mackové. Vyučil se instalatérem. Byl i hudebně nadaný – měl absolutní  hudební sluch, hrál na akordeon a housle.  Roku 1943 byl totálně nasazen u firmy Hans Büllmann Werke v Tanvaldě a Jablonci n.Nisou.

Roku 1945 se zapojil do odbojových akcí v okolí Nové Paky. Po válce obdržel medaili „Za zásluhy v činné odbojové práci proti německým okupantům v letech 1938-1945“ s právem nosit ji při slavnostních příležitostech. V květnu téhož roku rovněž zachránil život pěti českým spojařům, kteří opravovali telefonní vedení a ruští vojáci je považovali za špiony. Protože se domluvil ukrajinsky, vysvětlil vše potřebné a spojaři byli v poslední chvíli propuštěni.  Sám ovládal i němčinu, francouzštinu a později ruštinu.

V srpnu r.1945 se oženil s Vlastou Ludvíkovou a přestěhovali se do Jablonce nad Nisou.
Pracoval u firmy Czeilschner. Roku 1946 byl povolán na vojenské cvičení. Jeho posádka byla v Mimoni. Sdružení UNRRA tehdy hledalo řidiče nákladních automobilů pro převážení poválečné materiální pomoci především v řadách vojáků – dobrovolníků. Trasu Paříž – Praha absolvoval celkem 3x. Jezdili v kolonách nákladních automobilů, (často ve špatném technickém stavu), po rozbitých silnicích, mezi ruinami, strženými mosty. Častokrát byl život řidičů ohrožen i různými nástrahami.

1.2.1948 založil svou vlastní instalaterskou firmu VITMAJER a spol., která však následkem dalších událostí byla zrušena. Mezitím se manželům narodila dcera a syn.

V roce 1952 byl František u zakládání Libereckých automobilových závodů v Jablonci n/N. (LIAZ). Vystudoval SPŠ strojní a později i SPŠ stavební. V LIAZu působil jako mistr zámečnické dílny a později jako projektant. Našel místo pro vybudování rekreačního střediska v Zámostí (u Prachovských skal) a když hrozilo, že se objekt nedostaví a bude se muset prodat , sám o své dovolené svářel zdarma železnou kostru.   Jeho příklad strhl ostatní a rekreační středisko pak sloužilo zaměstnancům po mnohá léta. Stál rovněž u začátku tělovýchovné jednoty LIAZ. Dlouhá léta byl předsedou vodáckého oddílu.

V šedesátých letech založil TJ  DELFÍN a působil jako předseda jednoty. Jednalo se o oddíly : vodní turistika, vodní lyžování, jachting, lodní modelářství. Aby byla jednota soběstačná po finanční stránce - našel objekt a zavedl přidruženou výrobu (pokovené plastové obaly na drogistické zboží pro Detechu v Novém Městě nad Metují). Za několik let však byly přidružené výroby všech jednot, které ji měly, sloučeny ve společný podnik Nisasport. Jednoty zase byly závislé na dotacích. TJ DELFÍN působí dodnes.

František zemřel 27.října 1984.


UNRRA
United Nations Relief and Rehabilitation Association
Sdružení spojených národů pro pomoc a obnovu

9.listopadu 1943 založili spojenci (včetně SSSR) ve Washingtonu tuto organizaci, jejímž cílem bylo poskytnout pomoc uprchlíkům a dále pomoci státům, poškozeným ve válce, formou dodávek potravin, léčiv, oděvů, spotřebního zboží, strojů a dopravních prostředků.

V letech 1944-45 poskytovala UNRRA nouzovou pomoc tisícům uprchlíků a přesídlených osob v oblastech, nacházejících se pod kontrolou spojenců, třebaže SSSR nedovolil organizaci působit ve své zóně. V polovině roku 1945 pracovalo v terénu více než 300 týmů UNRRA.

Po konci války se organizace soustředila na repatriaci. Celá Evropa byla zdevastovaná. Panoval nedostatek potravin, doprava nefungovala, mnoho obydlí bylo zničeno. HDP v kontinentální Evropě (bez SSSR) klesl o 25% oproti předválečnému stavu. Průmysl byl zaměřen na válečnou výrobu a nemohl okamžitě produkovat potřeby pro mírový život. UNRRA dodala zničené Evropě 25 milionů tun zboží. Ze 70% financovali činnost organizace Američané. Přes tuto snahu a pozdější pomoc v rámci Marshallova plánu však bylo předválečné úrovně dosaženo až v letech 1948-49.

V Československu ukončila UNRRA svoji činnost 30.června 1947. Dodávky do ČSR představovaly částku zhruba 13,5 miliardy korun. Bylo to 793 451 tun různého zboží.

Nástupnické organizace :
uprchlíci    -  Mezinárodní organizace pro uprchlíky (r.1947)
hospodářská pomoc – Marshallův plán (r.1947)

Další vývoj poválečné pomoci v ČSR :
10.července 1947 československá vláda odvolala svoji účast na pařížské konferenci, která se zabývala Marshallovým plánem. Negativní postoj zaujala po jednání vládní delegace v čele s K.Gottwaldem v Moskvě (9.-12.července), kdy se podrobila nátlaku J.V.Stalina.


Prameny
F.Čapka  -  Dějiny zemí Koruny české
www.unhcr.cz